Mravní odpovědnost a neznalost

Může člověk být odpovědný za nemravný čin, nevěděl-li o nemravnosti činu?

Odpovědi, jež upřednosťují ano či ne, jsou lehké nalézt. Je rasista odpovědný za svoje chování, byť upřímně neví, že rasismus ubližuje ostatním? Téměř každý řekne ano. Ale co teprv babička na počítači, která nevědomě posílá balíky peněz dystopickým megakorporacím? Málokdo řekne ano.

Kde se skrývá rozdíl mezi těmito dvěma případy? Možná v přímosti činu? Ale to je nesmysl! I kdyby rasista byl pouhý pozorovatel, stále ho obviníme. A co teprve případ s nájemnými vrahy? Čím delší řetězec nájemných vrahů, tím měné odpovědný je původní zákazník? Těžko!

Zkusme se podívat na znalosti, které bychom museli mít, abychom se vyvarovali oběma případům. Vědět, že rasismus ubližuje ostatním, bude většina považovat za jednodušší než být si vědom, jak technologické megakorporace se snaží dobýt lidstvo. Zní to jako lákavé řešení, ne?

Snad ano, leč nyní narážíme na nové potíže: jsme tedy odpovědní za míru svých znalostí? Jsme povinni vědět, co je zlé? Možná by to nebyl takový problém, kdyby bylo něco jako objektivní zlo a dobro! Co kdyby něco takového bylo? Tak stojíme tváří v tvář nové překážce: které znalosti jsou základní? Co všechno bychom měli vědět? Kdo by vůbec měl určovat, čeho si máme být vědomi?

Souhrnné znalosti lidstva jsou obšírné. Pochybuji, že by kdokoliv, i kdyby se snažil, jak je jen lidsky možné, dokázal vědět všechny zásadní znalosti. Žijeme v době, kdy se po nás požadují velmi úzká zaměření. Nevytýkejme hned ostatním, že jsou neznalí "základů", jen protože něco hned nevědí. Každý z nás je pokrytec; ten, kdo to odmítá, je ale největší pokrytec.